Jakkoli dlouhodobě přehlížen ve stínu jiných, ve své vlasti dlouho zapomenut a dodnes ne zcela doceněn, patří skladatel Jan Dismas Zelenka (16. října 1679, Louňovice pod Blaníkem – 23. prosince 1745, Drážďany) k nejvýznamnějších světovým hudebním géniům období vrcholného baroka. Jeho tvorba představuje jednu z nejsvébytnějších a umělecky nejdokonalejších kapitol této historické epochy. Zelenkův skladatelský jazyk je výjimečný nejen nekonvenčností uměleckého přístupu, nápaditostí a originalitou harmonizace a instrumentace, ale i dokonalostí umění kontrapunktu, tedy nejvíce vzývané kategorie hudebního umění té doby. Tvorbu tohoto českého skladatele lze bez zaváhání označit za výjimečně objevnou, imaginativní a plnou hlubokého citového prožitku, přesahující daleko dobu svého vzniku a promlouvající se stejnou, ne-li větší intenzitou i k dnešnímu posluchači. K jedinečnosti Zelenkovy hudby významně přispěla i skladatelova inspirace soudobou českou lidovou hudbou.
Biografie
Janu Dismasu Zelenkovi se základů hudebního vzdělání dostalo od jeho otce, louňovického učitele a varhaníka. Po studiích v Praze a krátkém působení v kapele barona Hartiga odešel v roce 1710 do saských Drážďan, kde se stal kontrabasistou dvorní kapely Augusta Silného. V roce 1715 studoval umění kontrapunktu ve Vídni u císařského kapelníka Johanna J.Fuxe, na jehož doporučení umožnil král August Silný Zelenkovi pokračování studia v Itálii u Antonia Lottiho. První příležitost uvést se coby skladatel dostal Zelenka na podzim roku 1723, kdy se v Praze konala korunovace císaře Karla VI. českým králem. Pro pražské slavnosti napsal Zelenka řadu vynikajících děl, např. hudbu k velké alegorické opeře o životě svatého Václava „Sub olea pacis et palma virtutis“, orchestrální skladby „Ouvertura in F“, „Sinfonia concertante a moll“, „Hipocondria“ a několik triových sonát.
Jan Dismas Zelenka se posléze stává zástupcem kapelníka dvorního orchestru Augusta Silného a zdá se, že jeho sláva bude nadále strmě stoupat. Po smrti krále však v roce 1733 jmenuje nový saský panovník navzdory Zelenkovu očekávání královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasse, který coby příznivec italské opery vnáší ke dvoru jiný hudební styl. Ačkoli Zelenka byl do určité míry italskou operou rovněž ovlivněn, práce jeho nadřízeného, vyznačující se poněkud lacinou popularizací tohoto žánru, byla svou úrovní s významem činnosti českého skladatele nesouměřitelná. Zelenka navzdory této skutečnosti nadále usilovně pracuje. Lze se domnívat, že možná právě onen společenský neúspěch uvolňuje skladateli ruce pro svobodnou, nikým nepředepsanou tvorbu, otevírá pole působnosti jeho tvůrčímu géniu a zasluhuje se tak nepřímo o rozsáhlé dílo jedinečných kvalit. Kromě práce komponisty se po celý svůj život věnuje i pedagogické činnosti a vychová řadu poměrně význačných skladatelských osobností té doby, jakými byly např. J. J. Quantz, J. G. Barter či J. G. Rollig. Ve svých 66 letech Jan Dismas Zelenka umírá po dlouhé nemoci v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech a na Štědrý den ráno je tamtéž pochován.
Skladatelovo dílo a jeho osud
Zelenkovo dílo obsahuje kolem 250 skladeb (dle katalogu, sestaveného Wolfgangem Reichem), na základě historických záznamů se však přepokládá, že toto číslo bylo vyšší, neboť část literatury byla ztracena. Páteří skladatelovy tvorby je hudba sakrální, především vokálně-instrumentální. Nejčetnějšími byly mše, kterých složil včetně smutečních téměř třicítku, dále pak oratoria, kantáty, hymny, žalmy, litanie, antifony, duchovní hudba pro jevištní přednes ad. Skladby světské (vokální, orchestrální a komorní) sice představují menší díl Zelenkova odkazu, svým uměleckým významem se však duchovní tvorbě zcela vyrovnají.
Jakkoli Jan Dismas Zelenka sklidil za svého života obdiv takových osobností, jakými byli např. Johann Sebastian Bach, Georg Philipp Telemann ad., zůstalo jeho dílo současníky pro svůj dobový přesah a invenční předstih do velké míry nepochopeno. Bohužel však ani další generaci hudebníků nebylo dopřáno seznámit se s ním, neboť bylo po skladatelově smrti uloženo do archivu drážďanského chóru jako majetek panovníka a nebylo možné je dlouhou dobu ani opisovat, ani vydávat. Tato skutečnost představuje pravděpodobně jednu z hlavních příčin dlouhodobého zapomnění Zelenkova odkazu nejen v rámci posluchačské, ale i odborné veřejnosti.
O znovuobjevení Zelenkova díla v Česku se zasloužil Bedřich Smetana, který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863, tedy 118 let po skladatelově smrti, uvedl jednu z jeho orchestrálních suit. Ani tato aktivita neznamenala trvalý zápis Zelenkova jména v české hudební historii. Skutečný zájem o Zelenkovu tvorbu začal vzrůstat až koncem 50. let 20. století. Zásadní význam mělo v této souvislosti první provedení některých Zelenkových skladeb Milanem Munclingerem a jeho souborem Ars rediviva. V letech 1958 – 1960 to byly tři triové sonáty , v roce 1963 Sinfonia concertante a v roce 1969 vynikající interpretace skladby Lamentationes Jeremiae prophetae (Nářky proroka Jeremiáše) se sólisty K. Bermanem, N.Casei a T.Altmeyerem. Všechny tyto skladby v realizaci Milana Munclingera byly zároveň u nás poprvé zachyceny na nahrávkách a vydány na deskách Supraphonem. Významnou zásluhu o znovuobjevení a skutečné ocenění Zelenkovy hudby mají v současnosti nové české soubory, interpretující barokní hudbu s použitím dobových nástrojů. Jedná se o soubory Musica Florea pod vedením Marka Štryncla, Collegium 1704 vedené Václavem Luksem, Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory, Capella Regia Musicalis či Collegium Marianum. V jejich podání lze obdivovat světové premiéry nahrávek Zelenkových děl, mezi kterými vynikají zejména „Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao) – rozsáhlá vokálně instrumentální skladba k poctě svatého Václava, Missa Sanctissimae Trinitatis, Miserere či Rekviem d-moll v podání Musica Florea, Litanie Lauretanae „Consolatrix afflictorum“ a Missa purificationis, koncipovanou jako missa solemnis s velkolepým nástrojovým obsazením, provedenou Ensemble Inégal či Officium defunctorum, Missa Votiva, I Penitenti al Sepolchro del Redentore a instrumentální skladby v diskografii Collegia 1704. Mnohé z nových nahrávek získaly prestižní mezinárodní hudební ceny a kritiky jsou přijímány s obdivem a uznáním.
Přehled nejvýznamnějších děl
Mše a rekviem:
* Missa Sancta Caeciliae, G-Dur, c. 1711 (ZWV 1)
* Missa Sancti Josephi, D-Dur, c. 1731 (ZWV 14)
* Missa Purificationis BVM, D-Dur, 1733 (ZWV 16)
* Missa Sanctissimae Trinitatis, a-Moll, 1736 (ZWV 17)
* Missa Votiva, e-Moll, 1739 (ZWV 18)
* Missa Dei Patris, C-Dur, 1740 (ZWV 19)
* Missa Dei Filii, C-Dur, c. 1740 (ZWV 20)
* Missa Omnium Sanctorum, a-Moll, 1741 (ZWV 21)
* Requiem c-moll, ZWV 45
* Requiem D-dur, 1733, ZWV 46
* Requiem D-dur, c. 1731, ZWV 48
* Requiem F-dur, před 1730, ZWV 49
Oratoria:
* Il Serpente di bronzo, 1730, ZWV 61
* Gesù al Calvario, 1735, ZWV 62
* I penitento al sepolchro del Redentore, 1736, ZWV 63
Litanie:
* Litaniae Lauretanae, ZWV 149, 150
* Litaniae Lauretanae „Consolatrix afflictorum“, 1744, ZWV 151
* Litaniae Lauretanae „Salus infirmorum“, 1744, ZWV 152
Žalmy a hymny:
* Dixit Dominus, (4), ZWV 66 - 69
* Confitebor tibi Domine, (5), ZWV 70 - 74
* In exitu Israel, (2), ZWV 83 - 84
* Lauda Jerusalem (3), ZWV 102 - 104
* Laudate pueri, (5), ZWV 78 - 82
* Ave maris stella d-moll, c.1726, ZWV 110
* Chvalte Boha silného, ZWV 165
* Ave Regina coelorum, (6), ZWV 128
* Regina coeli, (6) ZWV 129-134
* Salve Regina, (7), ZWV 135-141
Ostatní liturgická a duchovní hudba:
* Te Deum d-moll, c.1724, ZWV 145
* Te Deum D-dur, 1731, ZWV 146
* Magnificat c-moll, c. 1727, ZWV 107
* Magnificat D-dur, 1725, ZWV 108
* Miserere D-dur, 1722, ZWV 56 [STB, soli; SATB, ch.; 3Trbn.; 2Ob.; 2Vn.; 2Va.; B.c.]
* Miserere c-moll, 1738, ZWV 57
* Lamentationes Ieremiae Prophetae, ZWV 203
* Responsoria pro hebdomada sancta, ZWV 55
Světská díla:
* Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao), 1723, ZWV 175
* Il Diamante, ZWV 177
Instrumentální skladby:
* Trio or Quartet Sonatas nos. 1-6, c. 1721, ZWV 181
* Capriccio no. 1 (D), c. 1717, ZWV 182
* Capriccio no. 2 (G), 1718, ZWV 183
* Capriccio no. 3 (F), c. 1718, ZWV 184
* Capriccio no. 4, (A), 1718, ZWV 185
* Concerto à 8 Concertanti, 1723, ZWV 186
* Hipocondrie à 7 Concertanti, 1723, ZWV 187
* Ouverture à 7 Concertanti, 1723, ZWV 188
* Simphonie à 8 Concertanti, 1723, ZWV 189
* Capriccio no.5 (G), 1729, ZWV 190
Vladimír Hirsch (2005)
Pamětní deska a sluneční hodiny na místě, kde stával rodný dům Jana Dismase Zelenky v Louňovicích pod Blaníkem.
Autorem malby slunečních hodin je Milan Houdek, autorem jejich textu ("Tempus fugit - Opus permanens est" & "Ad honorem artis tui, ad gloriam Dei et Patriae petentis") je Vladimír Hirsch.
Fotografie: Ivan Rozkošný
