Dlouhodobě negativní vymezení se proti názvu "Česko" (resp.jeho anglické obdobě "Czechia") především ze strany politické reprezentace státu a mediálních exhibicionistů lze považovat za hluboký a škodlivý omyl, neboť stát, obzvláště pak historicky zakotvený, tento název nezbytně potřebuje. Proč ?
Nejprve je nezbytné odmítnout primární rozdělení názvů na "krátké" a "dlouhé", protože tato typologie pomíjí zásadní atributy, kterými jsou název politický na jedné a zeměpisný na druhé straně. V neposlední řadě je též třeba vyslovit podiv nad úporností domněnky, že zeměpisný název aspiruje na vytlačení názvu politického, jakkoli nikdo nikdy nic takového nevyslovil. Vždy se jednalo a jedná o samozřejmou koexistenci obou názvů, jde pouze o to, jak a kdy je používat. Zatímco název politický je vhodný pouze pro oficiální dokumenty typu mezinárodních smluv, název zeměpisný má jasně definovatelnou přirozenou funkci ve všech ostatních případech.
Politický název nemůže nikdy v oněch "všech ostatních případech" nahradit název zeměpisný, protože má na rozdíl od něj přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak limitována pouze na aktuální státní subjekt. Jeho užívání bez časového omezení je nesprávné, matoucí a nepraktické a z tohoto pohledu vůbec nezáleží na tom, zda a v jakém významu byl či nebyl jeho zeměpisný ekvivalent užíván dříve, neb jeho definice je dnes jasně vymezena i přes všechny snahy ji zpochybnit. Významy slov se mění a je otázkou úzu či institucionalizace významu, jak je chápat. V tomto případě tak bylo učiněno již v roce 1993 a revokace problematiky je zcela irelevantní. Česko je jasně definováno jako Čechy + Morava + Slezsko a je tedy názvem celého státu.
Je záhadou, proč česká reprezentace nenese daleko spíše nelibě, že její "ČR" resp. "CR" (nejspíše pro ještě větší zmatek, neb "CR" je dvoumístný ISO kód Kostariky) je jediným kontinentálním evropským státem, který zeměpisný název neužívá. Ať je tomu tak z jakéhokoli důvodu - lokálně patriotistického ("hnutí" Moravané, Za Moravu, Naša Morava apod.) či kvaziestetického - každý z nich není ničím jiným, než pocitovým, subjektivním a krátkozrakým hlediskem, ačkoli název státu by měl splňovat především objektivní kriteria srozumitelnosti, jasnosti a přehlednosti. Řečeno s Mathesiem, v jazyce je nutno učinit zjednodušení takového druhu, aby s předmětem bylo možno nadále pracovat. Tuto potřebu název Česko, resp.anglicky Czechia, beze zbytku splňuje a je zcela lhostejně, zda se mi líbí nebo nelíbí, protože státu slouží v pozitivním slova smyslu překlenutím a stmelením jeho nejrůznějších podob na historické přímce.
Jak by to ostatně vypadalo s prezentací drtivé většiny států (tedy těch, na jejichž území se v historii vystřídalo vícero nejrůznějších společensko-politických formací), které by z podobně malicherných důvodů lpěly na příležitostných pojmenováních? Samozřejmě zcela zmateně, tedy tak, jak je vnímám v důsledku oné hlouposti stát náš. Zavedený subjekt potřebuje ve vlastním zájmu disponovat jednoduchou značkou (a tou je jméno - stejně jako u osoby - v první řadě), která ho představuje jako transparentní a stabilní. Stát, který bude měnit název při každé změně politického systému či státoprávního uspořádání (ten byl u nás změněn za 20.století devětkrát, ačkoli se jedná stále o jednu a tutéž sídelně-historickou jednotku), bude zcela logicky chápán jako nerozvinutý a nestabilní a bude trpět mlhavostí či nerozpoznatelností své značky, tedy jakési základní vizitky s příslušnými následky, včetně negativních důsledků ekonomických.
Časté výmluvy založené na obecně akceptovaných mýtech, například že český název je vytvořen uměle, anglický se může s něčím plést a mnoho dalších, se nejen nezakládají na pravdě a lze je snadno a rychle odmítnout příslušnou argumentací, ale především jsou vzhledem k podstatě problému irelevantní. I kdyby je totiž nebylo možné vyvrátit, připravujeme se o možnost vystupovat jako stálá, kontinuální a nezpochybnitelná státní jednotka, historicky a geograficky, vnitřně i navenek nezávislá na politických a společenských proměnách.
Časté výmluvy založené na obecně akceptovaných mýtech, například že český název je vytvořen uměle, anglický se může s něčím plést a mnoho dalších, se nejen nezakládají na pravdě a lze je snadno a rychle odmítnout příslušnou argumentací, ale především jsou vzhledem k podstatě problému irelevantní. I kdyby je totiž nebylo možné vyvrátit, připravujeme se o možnost vystupovat jako stálá, kontinuální a nezpochybnitelná státní jednotka, historicky a geograficky, vnitřně i navenek nezávislá na politických a společenských proměnách.
Vědomí nefunkčnosti prezentace státu v podobě kostrbatého „Made in the Czech Republic“ a současně neochota k přímému postoji vedly až k zoufalému nápadu reanimovat značku „Made in Czechoslovakia“. Tento pokus byl nejen projevem diletantismu, neboť člověk s minimální znalostí mezinárodního práva by takový návrh jen stěží mohl vyslovit, ale především ukázkou „výšin“, jichž může dosáhnout švejkovská absurdita ve snaze problém nikoli vyřešit, ale bezbolestně, ač krkolomně a slabomyslně obejít.
Je častým zvykem operovat současnou existencí států, které jednoslovný název nepoužívají, z čehož je mechanicky vyvozováno, že ani náš stát jej nepotřebuje. Jakkoli několik takových mezi téměř dvěma sty státy ve světě najdeme, rozhodně nemohou představovat žádný argument, podporující takové tvrzení. Státy jako Dominikánská či Středoafrická republika geografický název nepoužívají především proto, že na rozdíl od nás žádný NEMAJÍ a nemají ani s naší státnosti srovnatelnou historickou kontinuitu, na níž by nesprávně (tak, jak se to děje v našem případě) mohly s patřičnou absurditou politický název aplikovat. Ti, kteří argumentují existencí a užíváním názvů jako "Spojené státy" či "Spojené království", srovnávají nesrovnatelné, neb viditelnost těchto zemí na politické i zeměpisné mapě je v porovnání s naší nebetyčně rozdílná. Ostatně, jiné státy podobných jmen na ní nenajdete, zatímco nejrůznějších republik napočítáte přes stovku. V případě Spojených států jde současně o název, který nepředstavuje prezentaci žádného politického systému, neb slovo "stát" v sobě zahrnuje jakoukoli možnost státoprávního uspořádání a je tedy všezahrnující.
Z uvedeného vyplývá, že odmítání zeměpisného názvu coby politicky neutrálního, v běžné řeči přirozeně aplikovatelného a univerzálně použitelného je podobně tragikomickým aktem jako přeřezávání větve, na které sedíme. Zeměpisný název je (dovolím si příměr) jako kalhoty, politický jako kabát. Kalhoty si musíte vzít vždy, abyste byl společensky přijatelný, kabát si vezmete, když je k tomu vhodná příležitost, nelze ovšem vyměnit kalhoty za kabát. To udělala naše reprezentace a je na tom vidět nejen její neschopnost se ve společnosti chovat. Subjektivní hlediska ve věci všeobecně prospěšné nemají místo a pokud jim toto místo jsme ochotni poskytnout, vypovídá to výmluvně o našem skutečném vztahu k vlastní zemi.
Vladimír Hirsch
#Czechia
Vyšlo v redakčně pozměněné podobě 24.3.2015 pod názvem
"Náš stát název Česko nutně potřebuje".
Lidovky / Česká pozice
#Czechia
Vyšlo v redakčně pozměněné podobě 24.3.2015 pod názvem
"Náš stát název Česko nutně potřebuje".
Lidovky / Česká pozice
Úvaha V. Hirsche precizně popisuje nesmyslnost odmítání jednoslovného jména naší země. Možná by se spíše psychologové měli vyjádřit k tomu, proč je vůči těmto zřejmým konsekvencím tolik lidí slepých, a především těch, kterým by tyto záležitosti měly ležet na srdci především - vedoucím představitelům našeho státu (že tyto skutečnosti trvale a vytrvale překrucují romantickým nacionalismem opojení moravističtí blouznivci, to nás už dávno nepřekvapuje). Když se dělila česko-slovenská federace, politická reprezentace Slováků s oblibou poukazovala na svá národní "špecifíka", kterými obhajovala separaci. Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že notně úchylné a obludné "špecifíkum" vykazuje spíše obyvatelstvo západní části bývalé federace, když raději jméno vlastní země v angličtině komolí a vystavuje se tak dobrovolně mezinárodnímu posměchu, než aby je používalo v podobě, která je korektní, hrdá, jednoduchá a přitom obsahově výstižná, která se nijak trapně nepitvoří, ale svou podobou zřetelně odkazuje na československou minulost i na spřízněnost s pojmenováními příslušných českých historických zemí (Bohemia, Moravia, Silesia)... Prostě v podobě CZECHIA. Co na tom důstojném slově proboha pořád někomu tak vadí???
OdpovědětVymazatDíky za článek pana Hirsche - je precizní a velice výstižný. Čtu vše a plně se s obsahem ztotožňuju. Je zapotřebí používat korektní a důstojné označení vlastní země. Těžko opravdu pochopit, co komu na Česko / CZECHIA vadí, argumenty o "pocitech, slimácích, líbivosti a Čečně" hraničí s demencí a o jejich škodlivosti pro reprezentaci naší země snad raději ani nebudu uvažovat...
OdpovědětVymazatPlně se ztotožňuji s argumenty výše.. Děkuji za precizní a věcnou debatu, pocitů, slimáků, záměn s Čečnou a jiných světových rizik už bylo opravdu dost! O škodlivosti takového subjektivního myšlení pro reprezentaci naší země snad ani raději nebudu uvažovat...
OdpovědětVymazatVyborny clanek, dekuji!
OdpovědětVymazatNechápu, co je na Česku potřebného. Navíc označovat ty, kteří Česko nepotřebují, a nemají problém žít v ČR, jako patologické osoby na straně pravdy a nenávisti (viz dnešní hysterický článek v LN), vaší nepotřebné iniciativě prokazuje spíš medvědí službu.
OdpovědětVymazatCo je na Česku potřebného je v článku dostatečně vysvětleno - pokud to nechápete, je to vás osobní problém. Nejsem si vědom toho, že bych některou konkrétní osobu označil za patologickou, charakterizuji tak pouze počínání, odmítající fakta. Naopak, hysterie, podpásových útoků, lží a nanávisti bylo ze strany oponentů, nedisponujících žádnou věcnou argumentací, pouze svými osobními emotivními postoji (tak jako ve vašem případě) více než dost (to lze dokumentovat, ostatně jako vše, co jsem napsal). Váš příspěvek, prostý jediného faktu, není ničím jiným, než výlevem potrefeného, uchylujícím se k osobním hodnocením, tvrzením bez jakéhokoli průkazu vyřčeného.
VymazatVáš článek jsem přečetl pozorně a ani jeden bod mě nepřesvědčil, ale jako osobní problém to nepociťuji.
VymazatVe stručnosti: Bod 1. Nejde o přejmenování z ČR na Czechii: To si mnozí nemyslí a řekl bych, že jako svébytný subjekt a nezpochybnitelný subjekt nás vnímají už teď, nevím o žádném zahraničním podivu nad ČR, a v zahraničí ať si nás nazývají, jak chtějí; jestli kvůli tomu žijete ve vývěvě, asi budete sám; pokud někoho nenapadne, že na našem území byla i jiná zřízení, jeho problém, a i kdyby nebyla, co má být?; 2. Nejde o žádnou novinku: No a?; 3. Nelze požadovat referendum: Lze; 4. Nejde o ignorování Moravy a Slezska: U ČR tím méně; 5. Nehrozí záměna s Čečenskem: hrozí, podle mě víc než u ČR, ale to je jedno, to je problém těch, kdo si to pletou (a zas tolik jich asi nebude); 6.Spíš bych řekl, že Czech republic už se zavedlo, ale je pravda, že nejsem ekonom; 7. Nejde o žádnou komplikaci: Nevím, kdo to tvrdí, podle mě zbytečný bod. Pokud někdo z názvu usuzuje, že jsme na stejné úrovni jako Středoafrická republika, opět, jeho problém, asi moc takových lidí nebude; 8: Nevím, ad 7. Každopádně asi nebudu jediný, kdo stávající stav, resp. stav před rozhodnutím vlády nepovažuje za "nevýhodný, nepraktický a nelogický" stav. Docela jsme si s tím poradili.
Nicméně děkuji za diagnozu, jen potvrzujete, co jsem napsal; hlavně že sám druhé ad hominem nehodnotíte:) Tak jako v článku: jiný názor = zlozvyk, nedostatek inteligence, slabomyslnost apod. Že by profesionální deformace nebo projekce...?
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Vymazatnastudije si fakta https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko
VymazatMně je naprosto jedno, co si kdo či většina myslí, názor většiny nemusí být nutně správný a často také není, proto pro určitou problematiku existují příslušná odborná kritéria, nikoli plebiscit. Zajímalo by mne, zda byste sebe či své blízké nechal léčit na základě referenda laiků, kteří hlouběji do problematiky nevidí a ani nemohou, nebo byste se raději svěřil odborníkům.
VymazatV článku se řídím vlastním úsudkem na základě určitých znalostí a snažím se ho pregnantně vyjádřit, proto diskuze na téma "to si mnozí nemyslí" je bezpředmětná. To není argument. Napsal jsem článek a vy na něj máte názor. Článek je dostatečně podložený fakty a domnívám se, že i srozumitelný. Vás ovšem na něm nejvíce bolí odsudek společnosti, který považujete za osobní útok, protože jsem tím i vám zřejmě stoupl na kuří oko. Skutečnost, že jsem disgustován, ba zděšen ze společenství davu řvounů, které vy nevidíte či nechcete vidět jejich hulvátství, demagogii a nenávist (kde žijete, že tuto povodeň stoky nevidíte či proč jí tolerujete ?) neznamená, že jsem to naopak já, kdo nenávidí, když je tvrdě kritizuji. To je absurdní.
Problém je prostě v tom, že vás nepřesvědčím, i kdybych měl jazyk Ciceronův a přesvědčivost sekyry, protože vy se urputně držíte svých pocitů a nemáte nejmenší ochotu se zamyslet hlouběji. To, že nevidíte důsledky 23 let trvajícího stavu je váš nedostatek a klidně si ho ponechte, nicméně nechtějte posléze seriozní diskuzi - vše je ostatně vysvětleno zde, v článku, v ostatních statích na tomto blogu, na oficiálních i neoficiálních stránkách naší iniciativy, jen chtít si to najít. Nemám v úmyslu se neustále opakovat každému, kdo je líný či neochotný k detailnějšímu zkoumání problému.
Jiný názor nemůže být zlozvykem či nedostatkem inteligence, když se tak prezentuje ? "Profesionální deformace nebo projekce...?" - ale kdež, přístup k problematice je věcí selského rozumu, nikoli "líbí-nelíbí". Je-li veškerá pseudoargumentace založena na nepříjemném překvapení dotyčného, vyvedeném (nota bene dezinformacemi) ze svého klidu, přičemž svou nastalou dezorientaci neumí pojmenovat a reaguje následně vztekem a odsudkem, je to fungování primitiva. Je to snad norma, kterou je třeba respektovat ? Dál už nekomunikuji, navíc s někým, kdo nevystupuje pod svým jménem
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatPanu Beguivinovi nikdo nebere možnost používat i nadále dlouhý, tj. politický název, nikdo mu v tom nebrání, nikdo mu jeho republic nebude opravovat nebo předělávat, nevím tedy, proč se proti článku V. Hirsche tak ohrazuje. Když jsem si však já dovolil použít krátké pojmenování Czechia, bylo mi to "opravováno", doporučováno to nepoužívat, jakýsi zahraniční redaktor přes angličtinu mi asi před dvěma lety k mému odbornému článku u mého jména doplnil k instituci jméno státu v angličtině, a to v nedůstojné podobě Czech (mohl jsem se hanbou propadnout!), má dcera za použití oficiálního názvu Česka v angličtině, tedy Czechia, dostala v testu v 7. třídě bod dolů, pročež nedosáhla na stoprocentní bodový zisk, chce pan Beguivin ještě další příklady nedůstojného komolení, bojkotování a cenzury jména Česka v angličtině? Nemluvě o tvrdé a nekompromisní cenzuře na angl. wikipedii, kterou tam provádějí Češi, myšlenkově podobně nastavení jako pan Beguivin...
OdpovědětVymazat