V záplavě mediálních dezinterpretací a rozhořčených výkřiků proti něčemu, oč vůbec nejde, se zdá být již téměř jisté, že jedinec, vybavený alespoň mírnou schopnosti vyhledat skutečné téma věci, jímž je institucionalizace zeměpisného názvu naší země též v jazyce anglickém, může jen s údivem sledovat intenzivní aktivitu několika milionů odborníků na problém, který de facto neexistuje, doplněných zástupem specialistů na jazykovou estetiku a mezinárodní vztahy i analytiků kryptogramů politických poselství neblahé povahy. Co tedy onen údivem naplněný jedinec potřebuje k onomu nalezení podstaty a smyslu věci v instalovaném chaosu ? Ne mnoho, jen hrstku zdravého rozumu a vůle porozumět. Dá-li si minimum práce, sezná velmi záhy, že v případě oficiálního záznamu anglického překladu zeměpisného názvu Česko (Czechia) do seznamů OSN
1) nejde v žádném případě o přejmenování z Czech Republic na Czechia. Politické jméno Czech Republic zůstává. Jméno Czechia bude spolu s ním existovat jako oficiální anglický překlad zeměpisného jména Česko. Bude tím vyplněno dlouhodobě a ostudně zející prázdné místo, které v případě dalších jazyků již dávno prázdným není, neb překlady názvu Česko v nich existují (Tchéquie ve francouzštině, Chequia ve španělštině, Cechia v italštině, Chéquia či Tchéquia v portugalštině) a v mnoha z nich se běžně používají, např. Tschechien v němčině, Tsjechië v holandštině, Tsjekkia v norštině, Tjeckien ve švédštině, Tjekkiet v dánštině, Cehia v rumunštině, Čechija v ruštině a bulharštině, podobně též v řečtině, hebrejštině, atd. Pro více jak tisíc let trvající českou státnost není přece možné považovat politický název současného zřízení (Česká republika / Czech Republic) za vyhovující. Aby svět vnímal naši vlast jako svébytný, v čase a prostoru nezpochybnitelný subjekt, je náš zeměpisný název jeho jménem klíčovým. Tak činí všechny země, v jejichž zájmu je vystupovat jako nezpochybnitelná státní jednotka, ačkoli na jejich území se v dějinách vyskytovaly nejrůznější společensko-politické formace. Jejich zeměpisný název překlenuje a stmeluje všechny změny a činí tak subjekt jasně definovaným bez časového omezení. Skutečnost, že u nás tomu tak v případě anglického jazyka nebylo, je vakuem, které stvořili nezodpovědní a krátkozrací politici svým, v dané otázce odmítavým či laxním postojem a nastolili tak stav, kdy občan je udiven požadavkem coby něčím nemístným, nepatřičným, zbytečným či nadbytečným. Závan čerstvého vzduchu prostě překvapil všechny, uvyklé žít ve vývěvě, normální je však dýchat vzduch, vážení.
2) nejde o žádnou novinku, neb pojmenování Česko a Czechia v angličtině spolu s překlady do jiných jazyků byly již v roce 1993 doporučeny 55 odborníky Názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, doplněnou pro tento účel o zástupce klíčových ministerstvech, státních orgánů, vědecké obce, atd., jako zeměpisná jména pro Českou republiku. Název Czechia není navíc žádným novotvarem. Jeho první doložený historický záznam v latině pochází z roku 1602, v angličtině pak z roku 1840.
3) nelze požadovat referendum, a to nejen pro absurditu takového požadavku (byl by to nepochybně světový unikát, kdy občan převážně neznalý cizího jazyka by rozhodoval o tom, jak budou jeho zemi nazývat rodilí mluvčí ….), ale též z důvodu již dříve uskutečněného naplnění zákonných norem výše uvedeným doporučením odborníků, k řešení této otázky kompetentních. K anglickým výrazům „the Czechoslovak Republic“, resp. „Czechoslovakia“ se nikdy nevyjadřoval ani parlament, ani občané v referendu.
4) nejde o ignorování moravsko-slezské části státu. Česko, anglicky Czechia, neignoruje žádnou z historických zemí státu, skládajícího se z Čech, Moravy a Slezska (v angličtině Bohemia, Moravia a Silesia). Ignorováním Moravy a Slezska by byl název Bohemia, znamenající pouze Čechy.
5) nehrozí na mezinárodní úrovni záměna s Čečenskem, protože v případě této součásti Ruska se nejedná o subjekt mezinárodního práva. Na úrovni individuální je záměna s touto zakavkazskou republikou zatížena stejnou možností chyby jako název Czech Republic, což dokumentoval i případ atentátu při bostonském maratonu v roce 2013. Nevědomost či neinformovanost nemůže být důvodem k úpravě názvu.
6) nehrozí žádné vracení dotací a náklady na institucionalizaci názvu lze očekávat pouze minimální, přičemž dlouhodobá, jasná a jednoduchá značka investici mnohonásobně vrátí.
7) nejde o žádnou komplikaci dalším názvem, právě naopak ! Neukotvení zeměpisného názvu a úporné setrvávání na kostrbatém politickém názvu Czech Republic vedlo ve snaze o jeho zjednodušení k mnoha zkomoleninám a tak se setkáváme nikoli s jednou jasnou a nezpochybnitelnou značkou, ale s mnoha deformacemi typu gramaticky nesprávného a nesmyslného „Czech“ a dalších úprav jako „Czech Rep.“, „Czecho“, „C. Rep.“, „CR“ (což je pro ještě větší zmatek oficiální dvoumístný kód Kostariky), atd. „The Czech Republic“ se coby značka neosvědčila též pro neblahé konotace s nerozvinutými státy, deklarujícími se coby „republiky“ tím více, čím méně jimi opravdu jsou. Zdůrazňování „republiky“ v názvu nečiní náš stát tedy ničím originálním, jak se někteří domnívají a to též vzhledem k faktu, že republikánským systémem disponuje ve světě výrazná většina zemí.
8) nejde o žádné politické souvislosti. Politický název se nemění, ale ustupuje do pozadí, uvolnivši své místo v okruhu běžné řeči a praktického života názvu politicky neutrálnímu, nadčasovému a praktickému. Neděje se tedy nic, co by bylo jakkoli nevýhodné a co by nemělo jasnou a srozumitelnou logiku, právě naopak : napravuje se nevýhodný, nepraktický a nelogický stav věcí. Emoce, vyvolané tímto aktem nejsou ničím jiným, než výsledkem dlouhodobého návyku na nepřirozenou praxi, kde nenormální se stalo normalitou. Jako u kohokoli, kdo trpí nějakým zlozvykem, je jeho neuvědomění si subjektem častým jevem a o to více bývá jeho odhalení před sebou samým spojeno s podrážděním a intuitivním nesouhlasem. Nicméně, ať je to pro dotyčného příjemné či nikoli, zlozvyku je třeba se zbavit. To je i případ Czechia.
A tak současná mediální povodeň výtrysků z hlav více či méně pomazaných a jejich komentujících spoluobčanů ukazují stav společnosti více než zřetelně. Přes opakovaná vysvětlení odborníků, uvádění dezinformací na pravou míru a jasné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se setkáváme i nadále se stejnou intenzitou nepravdivých tvrzení, slabomyslných domněnek, nenávistných výkřiků, vypouštěných zmateně do více či méně neadresného prostoru a kvaziestetické jazykové lidové tvořivosti, prozrazující katastrofální úpadek vzdělání i vkusu. To vše korunováno více než neohrabaným, leč sebestředně umanutým tancem ministryně pro místní rozvoj ve vlastním produktu nevábné povahy, vemluvivší se do svého bludu natolik, že klesla až k roli zametače důkazů o tom, že součást jejího resortu (Czech Tourism) název Czechia již dávno užívá. Média přirozeně ráda šokují, a ačkoli jim - vzhledem k jejich společenské roli, (ne)zodpovědnosti a blízkosti informačních zdrojů - patří odsudek největší, mohou být jejich manipulativní a zavádějící slogany stěží omluvou pro jedince, vybaveného v současnosti dostatečnými technickými možnostmi k nalezení odpovědi na otázku „jak to vlastně je“ ? Pouze individuálně lze zhodnotit, nakolik se na těchto skutečnostech podílí intelektuální kapacita dotyčného a nakolik jeho zatvrzelost, avšak - měřeno četností výskytu projevů nesouhlasu a jejich kvalitou (v to počítaje i sugestivní, sugerující či nesprávně zadané ankety) na všech stupních společnosti, lze s jistotou říci, že obecně - jak v testu inteligence, tak v testu dobré vůle - obyvatelé Česka propadli. Nelze jim v této chvíli přát nic jiného, než aby se ti první co nejdříve dovtípili a ti druzí (řečeno eufemisticky s patřičnou politickou korektností) lidsky dozráli. V této chvíli se však do duše neodbytně vkrádá pocit, že u nás nějak prapodivně (nebo to snad má svou logiku ? :-) vítězí lež a nenávist nad láskou a pravdou, přičemž věrozvěst pravého opaku v daném tématu sehrál se svými plži roli hodnou dokonale absurdního dramatu.
Vyšlo v Lidových novinách 14.května 2016 v upravené verzi
pod názvem "Absurdní drama s názvem Czechia"
a též v internetové podobě jako "Spor o název Czechia aneb Test inteligence i dobré vůle"
