Dlouhodobě negativní vymezení se proti názvu "Česko" (resp.jeho anglické obdobě "Czechia") především ze strany politické reprezentace státu a mediálních exhibicionistů lze považovat za hluboký a škodlivý omyl, neboť stát, obzvláště pak historicky zakotvený, tento název nezbytně potřebuje. Proč ?
Nejprve je nezbytné odmítnout primární rozdělení názvů na "krátké" a "dlouhé", protože tato typologie pomíjí zásadní atributy, kterými jsou název politický na jedné a zeměpisný na druhé straně. V neposlední řadě je též třeba vyslovit podiv nad úporností domněnky, že zeměpisný název aspiruje na vytlačení názvu politického, jakkoli nikdo nikdy nic takového nevyslovil. Vždy se jednalo a jedná o samozřejmou koexistenci obou názvů, jde pouze o to, jak a kdy je používat. Zatímco název politický je vhodný pouze pro oficiální dokumenty typu mezinárodních smluv, název zeměpisný má jasně definovatelnou přirozenou funkci ve všech ostatních případech.
Politický název nemůže nikdy v oněch "všech ostatních případech" nahradit název zeměpisný, protože má na rozdíl od něj přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak limitována pouze na aktuální státní subjekt. Jeho užívání bez časového omezení je nesprávné, matoucí a nepraktické a z tohoto pohledu vůbec nezáleží na tom, zda a v jakém významu byl či nebyl jeho zeměpisný ekvivalent užíván dříve, neb jeho definice je dnes jasně vymezena i přes všechny snahy ji zpochybnit. Významy slov se mění a je otázkou úzu či institucionalizace významu, jak je chápat. V tomto případě tak bylo učiněno již v roce 1993 a revokace problematiky je zcela irelevantní. Česko je jasně definováno jako Čechy + Morava + Slezsko a je tedy názvem celého státu.
Je záhadou, proč česká reprezentace nenese daleko spíše nelibě, že její "ČR" resp. "CR" (nejspíše pro ještě větší zmatek, neb "CR" je dvoumístný ISO kód Kostariky) je jediným kontinentálním evropským státem, který zeměpisný název neužívá. Ať je tomu tak z jakéhokoli důvodu - lokálně patriotistického ("hnutí" Moravané, Za Moravu, Naša Morava apod.) či kvaziestetického - každý z nich není ničím jiným, než pocitovým, subjektivním a krátkozrakým hlediskem, ačkoli název státu by měl splňovat především objektivní kriteria srozumitelnosti, jasnosti a přehlednosti. Řečeno s Mathesiem, v jazyce je nutno učinit zjednodušení takového druhu, aby s předmětem bylo možno nadále pracovat. Tuto potřebu název Česko, resp.anglicky Czechia, beze zbytku splňuje a je zcela lhostejně, zda se mi líbí nebo nelíbí, protože státu slouží v pozitivním slova smyslu překlenutím a stmelením jeho nejrůznějších podob na historické přímce.
Jak by to ostatně vypadalo s prezentací drtivé většiny států (tedy těch, na jejichž území se v historii vystřídalo vícero nejrůznějších společensko-politických formací), které by z podobně malicherných důvodů lpěly na příležitostných pojmenováních? Samozřejmě zcela zmateně, tedy tak, jak je vnímám v důsledku oné hlouposti stát náš. Zavedený subjekt potřebuje ve vlastním zájmu disponovat jednoduchou značkou (a tou je jméno - stejně jako u osoby - v první řadě), která ho představuje jako transparentní a stabilní. Stát, který bude měnit název při každé změně politického systému či státoprávního uspořádání (ten byl u nás změněn za 20.století devětkrát, ačkoli se jedná stále o jednu a tutéž sídelně-historickou jednotku), bude zcela logicky chápán jako nerozvinutý a nestabilní a bude trpět mlhavostí či nerozpoznatelností své značky, tedy jakési základní vizitky s příslušnými následky, včetně negativních důsledků ekonomických.
Časté výmluvy založené na obecně akceptovaných mýtech, například že český název je vytvořen uměle, anglický se může s něčím plést a mnoho dalších, se nejen nezakládají na pravdě a lze je snadno a rychle odmítnout příslušnou argumentací, ale především jsou vzhledem k podstatě problému irelevantní. I kdyby je totiž nebylo možné vyvrátit, připravujeme se o možnost vystupovat jako stálá, kontinuální a nezpochybnitelná státní jednotka, historicky a geograficky, vnitřně i navenek nezávislá na politických a společenských proměnách.
Časté výmluvy založené na obecně akceptovaných mýtech, například že český název je vytvořen uměle, anglický se může s něčím plést a mnoho dalších, se nejen nezakládají na pravdě a lze je snadno a rychle odmítnout příslušnou argumentací, ale především jsou vzhledem k podstatě problému irelevantní. I kdyby je totiž nebylo možné vyvrátit, připravujeme se o možnost vystupovat jako stálá, kontinuální a nezpochybnitelná státní jednotka, historicky a geograficky, vnitřně i navenek nezávislá na politických a společenských proměnách.
Vědomí nefunkčnosti prezentace státu v podobě kostrbatého „Made in the Czech Republic“ a současně neochota k přímému postoji vedly až k zoufalému nápadu reanimovat značku „Made in Czechoslovakia“. Tento pokus byl nejen projevem diletantismu, neboť člověk s minimální znalostí mezinárodního práva by takový návrh jen stěží mohl vyslovit, ale především ukázkou „výšin“, jichž může dosáhnout švejkovská absurdita ve snaze problém nikoli vyřešit, ale bezbolestně, ač krkolomně a slabomyslně obejít.
Je častým zvykem operovat současnou existencí států, které jednoslovný název nepoužívají, z čehož je mechanicky vyvozováno, že ani náš stát jej nepotřebuje. Jakkoli několik takových mezi téměř dvěma sty státy ve světě najdeme, rozhodně nemohou představovat žádný argument, podporující takové tvrzení. Státy jako Dominikánská či Středoafrická republika geografický název nepoužívají především proto, že na rozdíl od nás žádný NEMAJÍ a nemají ani s naší státnosti srovnatelnou historickou kontinuitu, na níž by nesprávně (tak, jak se to děje v našem případě) mohly s patřičnou absurditou politický název aplikovat. Ti, kteří argumentují existencí a užíváním názvů jako "Spojené státy" či "Spojené království", srovnávají nesrovnatelné, neb viditelnost těchto zemí na politické i zeměpisné mapě je v porovnání s naší nebetyčně rozdílná. Ostatně, jiné státy podobných jmen na ní nenajdete, zatímco nejrůznějších republik napočítáte přes stovku. V případě Spojených států jde současně o název, který nepředstavuje prezentaci žádného politického systému, neb slovo "stát" v sobě zahrnuje jakoukoli možnost státoprávního uspořádání a je tedy všezahrnující.
Z uvedeného vyplývá, že odmítání zeměpisného názvu coby politicky neutrálního, v běžné řeči přirozeně aplikovatelného a univerzálně použitelného je podobně tragikomickým aktem jako přeřezávání větve, na které sedíme. Zeměpisný název je (dovolím si příměr) jako kalhoty, politický jako kabát. Kalhoty si musíte vzít vždy, abyste byl společensky přijatelný, kabát si vezmete, když je k tomu vhodná příležitost, nelze ovšem vyměnit kalhoty za kabát. To udělala naše reprezentace a je na tom vidět nejen její neschopnost se ve společnosti chovat. Subjektivní hlediska ve věci všeobecně prospěšné nemají místo a pokud jim toto místo jsme ochotni poskytnout, vypovídá to výmluvně o našem skutečném vztahu k vlastní zemi.
Vladimír Hirsch
#Czechia
Vyšlo v redakčně pozměněné podobě 24.3.2015 pod názvem
"Náš stát název Česko nutně potřebuje".
Lidovky / Česká pozice
#Czechia
Vyšlo v redakčně pozměněné podobě 24.3.2015 pod názvem
"Náš stát název Česko nutně potřebuje".
Lidovky / Česká pozice
